Informační a inzerční portál brdskyspoj.cz prochází v současné době rekonstrukcí. Funkční zůstává pouze soukromá bezplatná inzerce.

Příbramské betlémy a titul Mistr rukodělné výroby

4.12.2014 | 09:58 | Kultura - Hornické muzeum Příbram pořádá ve spolupráci se spolkem Příbramští betlémáři v Zámečku - Ernestinu výstavu s názvem Příbramské betlémy. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 4. prosince 2014 v 16 hodin, expozice potrvá do 11. ledna 2015 a bude přístupná veřejnosti denně od 9 do 17 hodin. Letošní zahájení výstavy bude spojeno se slavnostním předáním titulu Mistr tradiční rukodělné výroby. Tímto titulem oceňuje Středočeský kraj lidové řemeslníky za jejich dovednost, zručnost a znalost postupů a technologií, zvláště u těch řemesel, kterým hrozí zánik. Rada Středočeského kraje na svém posledním jednání schválila udělení tohoto titulu známému příbramskému řezbáři a betlémáři, bývalému horníku Jánu Chvalníkovi, kterého nominoval ředitel Hornického muzea Josef Velfl. Chvalníkovo dílo reprezentuje rukodělnou tvorbu, která je pro zdejší region nejtypičtější, zhotovování betlémů v prostředí havířských rodin. A není žádným tajemstvím, že právě příbramské betlémářství se stalo pojmem u nás i v zahraničí. Foto: Pavlína Svobodová

VÁNOČNÍ TVOŘENÍ PRO CELÉ RODINY

3.12.2014 | 19:03 | Kultura - Na čtvrtek 4. prosince 2014 od 15,00 hodin si učitelé, rodiče a děti Základní školy Příbram VII, 28. října 1 připravili již potřetí Vánoční tvoření pro celé rodiny. Na programu celého odpoledne se opět podílí i město Příbram, bez jehož finanční podpory by se akce těžko obešla. Ve třídách v 1. patře školy budete mít možnost společně se svými dětmi si vyrobit pod vedením pedagogů a hostujících výtvarníků tradiční i netradiční vánoční dekorace. Vyzkoušet si budete moci opět velmi oblíbené zdobení perníčků, výrobu andělíčků z vlněného rouna i jiných materiálů, drátkování, připravit si vlastnoručně vyrobené vánoční svícny a přáníčka, nebo na poslední chvíli postavičky Mikuláše a čerta. Těšit se zároveň můžete na předvánoční zpívání dětí v učebně hudební výchovy v 1. patře s paní učitelkou Helenou Kaiserovou a paní vychovatelkou Jitkou Slámovou. Pochopitelně chybět nebude ani tentokrát něco dobrého k snědku i pití. Tradičně veškerý materiál bude na místě k dispozici, vše vlastnoručně vyrobené si odnesete ihned domů. V přízemí školy bude k dispozici šatna. Účastnický poplatek ve výši 2O Kč na každou dílnu poslouží opět jako příspěvek pro Občanské sdružení Život dětem, jehož posláním je pomáhat dětem, které jsou odkázány na lékařskou péči. Tuto organizaci podpořili žáci naší školy z výtěžku z vánočního tvoření a jarmarků již v minulých letech.

V Galerii F. Drtikola vystavuje Kateřina Handlová

2.12.2014 | 17:11 | Kultura - Galerie Františka Drtikola v Příbrami vystavuje práce návrhářky Kateřiny Handlové, čerstvé absolventky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, která svoji tvorbu představila v průběhu studia na mnoha výstavách v České republice i v zahraničí. Své práce vystavuje od roku 2007 pravidelně také v expozicích významné přehlídky návrhářů Designblok v Praze. V letošním roce se stala finalistkou mezinárodní soutěže mladých sklářských výtvarníků Stanislav Libenský Aword. Více informací a ukázky exponátů ve fotogalerii a na www.katerinahandlova.com

Víkendové čtení na pokračování z knihy Libora Michvocíka, 528 dní v Pakistánu - 2.díl

28.11.2014 | 11:46 | Kultura - Ukázka z knihy 528 dní v Pákistánu – díl druhý. Libor Michvocík Mám bágly! Po zavolání na letiště, bez dlouhého prodlení v papírech a později i ve skladu, našli moje zatoulaná zavazadla. Na místě si mě vzali do parády čtyři oficíři a po podepsání dvou zmuchlaných papírů jsem si svoji batožinu hrdě odnášel. Paráda. Ani jsem netušil, jakou vlnu radostných emocí to ve mně vzbudí. Bylo to fantastické shledání. Potřásl jsem si s batohem popruhem a hurá do Azad Jammu & Kashmir. Azad znamená svobodný a říká se mu tak v Pákistánu. V Indii bych nejspíš dostal za svobodný do čuni, tam se oblasti říká zásadně okupovaný. Vyjíždíme až hodně odpoledne. Cíl je jen sto padesát tři kilometru daleko, přesto se jedná o nejméně pětihodinovou štreku. Záhy chápu proč. Islámábádem konči nížinný ráz, typický pro celý Pákistán a krajina se od MARGALLA HILLS zvolna zvedá až po Himaláje. Brzy vjíždíme do serpentin, které neopustíme až do Baghu. Využívám možnosti ke studiu tajů a zákonitostí silničního provozu, ale zaznamenávám jen něco obecných zvyklostí. Nejdůležitějším na autě je klakson a jeho používání každých dvacet vteřin má zřejmě dokázat, že řidič nespí. Upozorňují se jím ostatní účastníci provozu, že šofér se rozhodl jet a rozhodně svůj názor nezmění. Po zatroubení se tak vesele vrhá do, pro mne, životu nebezpečných manévrů a úspěšné je provádí. Tedy, asi. Žádnou kolizi jsem neviděl, ale dle stavu vozidel se drobné srážky nepočítají. Blinkry řidič používá k navigaci aut před ním a za ním a jejich úkolem rozhodně není informovat o změně směru jeho vlastní jízdy. Blinkr vyhozený vpravo neznamená odbočení, ale je signálem pro auto za mnou, že mne může objet. No a tak dále. Většina aut je vybavena přídavnými blikátky nebo celými světelnými hady, tak jako střelnice z Matějské.  Za chvíli ze zoufalství už jen kouřím, protože vyhýbání se v serpentinách protijedoucímu autu na nepříliš zpevněné cestě, kam se prostě nemůže vejít víc jak jeden povoz, mi vždy připraví úžasný výhled do několika desítek metrového srázu pode mnou. Četl jsem to v mnoha bedekrech, ale na vlastní kůži je to opravdu adrenalinový zážitek. Do Baghu přijíždíme v noci. Město je rozprostřené mezi kopci v soutoku dvou řek. Stovky světýlek v oknech domů na svazích kolem nás, půlměsíc nad hlavou (dělá tady lodičku, místo toho aby couval nebo dorůstal) a nebe neznečištěné světelným smogem je plné hvězd, no romantika až běda. Domeček, kde bydlíme je srovnatelný chatkami v Brdech, je tu lednice i bojler, teráska, ze které časem vznikne badmintonové hřiště. Navíc je v kopci nad městem, mimo hluk ulice. Je to opravdu příjemné místo. Ráno vyrážím pěšky obejít město, a hlavně zjistit, jak tady zavést to odpadové hospodářství, kvůli kterému jsem vlastně tady. Ve složce mám odsouhlasený projekt, v hlavě představu, co a jak bude nejspíš nutné a domnívám se, že prohlédnuté fotky z Asie mě dostatečné varovaly před místní skutečností. Tak ne, nevarovaly. Naplňují se moje nejhorší obavy, které mi do hlavy zaseli mí kolegové. Město je po zemětřesení jedním velkým slumem, kde odpadky nejsou na pořadu dne, takže se jejich likvidace řeší nejjednodušším způsobem – vyhozením před dveře. Všude, doslovně, se válí hromádky hnijících zbytků jídla, zeleniny doplněné PET lahvemi, tetrapakem a jinými civilizačními vymoženostmi, co nedávno do země vtrhli v rámci obalové revoluce, která tu úspěšné řádí. V tom se pasou osli, krávy a něco mezi šakaly a psy, co si vybírají chutný papír a zbytek vesele hnije a smrdí. Na bazaaru, což je asi dvoukilometrová obchodní tepna, se složení nepořádku liší ještě dle sortimentu shopu, před kterým leží. Tedy, před masnou – to je, řekneme garáž, ve které visí na háku rozporcovaná kráva a po zemi tečee krev – jsou to zbytky kůží, šlach, zmíněné krve a všeho, co se z krávy nezužitkuje. Před autoservisem olejové filtry, kusy plechu, skla apod. Před obchodem s kuřaty, kde vybranou oběť zákazníkovi hbitě zabijí, oškubou a v igelitce předají, pak hnáty, krví slepené peří a usekané hlavy. Rybárna… no mohl bych pokračovat dlouho. PIN umístil po této tepně sto odpadových nádob, které místní darovaným traktorem s vlečkou denně vysypávají, ale efekt to má pramalý.  Většina nádob je sice na svých místech, hromady nepořádku kolem ale jasně dokumentují kapacitní možnosti svozu. Je-li koš zaplněn, přijde kráva, umně si jej sundá rohem a pustí se s chutí do obsahu. Co se jí nepozdává, rozhází po okolí. Všude to smrdí shnilotinou, ale místní se tváři, že je přece přirozené při vstupu do jejich království přebrodit hromadu lepkavého hnusu. V létě, po monzunu, to musí být ještě poutavější. Každého zákazníka neomylně ohlásí zvednuvší se mrak tlustých much a komárů, tak si aspoň nemusí do krámku zavádět BRANO se zvonkem. No takhle tady žijeme, no a co? Městská skládka musí být dobře přístupná a pokud možno blízko, takže nejlepším řešením se jeví břeh řeky, kde je místa dost. Pravda, ve vodě už ryby nežijí, a co na tom, že byla dřív vyhlášená jako rybolovná. Řeka, to je historie sama pro sebe. Kam se může bezpečně vjet autem, slouží jako myčka, pod myčkou ženy perou prádlo, které ihned suší na okolních kamenech vyčuhujících z vody, kolem líně proplouvají plasty, zatímco jiné odpadky se delší vodní turistice zoufale brání zachytáváním se všech překážek, které koryto poskytuje. Mezi tím vším se pohodlně rozvalení buvoli oddávají celodenní siestě a děti po sobe radostně cákají při cestě do nebo ze školy. Mám nechat udělat rozbor, ale nevím, jestli to ty sklenice nerozežere, než budou dopraveny do laboratoře.  Byl jsem dnes představen starostovi Baghu v jeho kanclíku (radnice při zemětřesení spadla, sídlí tedy v unimobuňce). Je to tady trochu jinak. Kašmír je pod vojenskou správou a de facto stále ve válečném stavu s Indií, tak tu volby neprobíhají. Mr. Sadaqat Gardezi byl na místo dosazen z politického ústředí vládnoucí Muslimské ligy. Starosta tu dělá úplně všechno. Jedná za město, participuje na projektech a zajištuje ty „velké“ věci. Taky podepisuje naftu řidičům úřadu, zajištuje lopaty pro dělníky a zarizoval by i harmasan, kdyby ho tu používali. Ono označení starosta není úplně přesné – je to administrátor úřadu – ano, to je přesnější. Ihned jsem ho požádal, jestli můžu vidět jeho technické služby v práci. To je vlastně jeden traktor s vlečkou a pěti zaměstnanci, co objíždí město, vysypává koše a nakládá hromady odpadku z obvyklých míst. Vlastně nakládají jenom tři z nich, protože řidič traktoru je funkce, ten se lopaty nedotkne ani hygienickou tyčí, další je šéf – ten sedí na traktoru a ukazuje zbylým třem koše a hromady, které mají naložit. Přitom si v rámci pojížděk vyřizuje vlastní věci, tak se na něj dost čeká. Když do toho připočtu nepřetržitou zácpu v úzkých uličkách, za den se podaří odvézt k řece zhruba devět kubických metrů odpadu z asi třetiny města. Vyveze se tak jen zlomek denně vytvořeného bordelu a nemá to pražádný efekt. Než svou denní trasu dokončí, na první štaci už to vypadá stejně. Starosta se mě ptá, kdy tedy chci nahlédnout práci jeho hochů a začíná pro mě organizovat auto a doprovod.     E-kniha ve formátu pdf. pro čtečky lze objednat zde: http://knihy.idnes.cz/528-dni-v-pakistanu.html 3.díl v sobotu 6.12.2014  

Adventní benefiční koncert na podporu dostavby Svatohorských varhan

27.11.2014 | 14:50 | Kultura - Vážení, bude pro mě velikým potěšením, pokud opět přijmete mé srdečné pozvání na Benefiční koncert na podporu stavby velkých varhan ve Svatohorské bazilice v Příbrami, nad kterými i letos přebírám záštitu. Skladby zazní v podání sólisty Národního divadla Vratislava Kříže (baryton), na trubku zahraje Vladimír Rejlek a na varhany je doprovodí Přemysl Kšica. Koncert se bude konat v pátek 19. prosince 2014 od 19 hodin v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře v Příbrami. Těším se na setkání - Ivan Fuksa Vstupenky si můžete rezervovat u Světlany Krulišové prostřednictvím e-mailu:svetlana.krulisova@gmail.com nebo telefonicky na čísle 776 888 766.

Víkendové čtení na pokračování z knihy Libora Michvocíka, 528 dní v Pakistánu - 1.díl

22.11.2014 | 18:58 | Kultura - Ukázka z knihy 528  dní v Pákistánu – díl první. Libor Michvocík Letím přes Londýn, kde mám pět hodin času na prohlídku Heathrow, protože jsem odbavený a tak nikam nesmím. Celkem to utíká – jsem poprvé v životě na tááák velikém letišti. Radši se zdržuji blízko informačního panelu, kdyby náhodou neočekávaně zaveleli odlet. Jsem nějak stísněný z představy, že mě budou tlampačem vyvolávat k nalodění na palubu. Vzápětí se zklidňuji, když každých pět minut shánějí rozhlasem nějakého opozdilce a jak se zdá, nikdo se nad tím nepohoršuje. Jsem už tak klidný, že klidně opouštím stanoviště a klidně piji v baru Heineken. Vidíš Libore, stačí dvě hodinky v cizím prostředí, a jsi tu jako doma. Rozvalen v barovém křesle přezíravě sleduji dav, čtu Timesy (to mi moc nejde) a upíjím pivo (to mi jde náramně) jako zkušený matador. Připadám si jako Indiana Jones. Z čehož vyplývá, že přibíhám pozdě ke svému letu. Všichni účastníci zájezdu už spořádaně stojí ve fronte. Vlastně, ženy v čádorech stojí ve fronte ověšené dětmi a muži je ostřížím zrakem sledují, strategicky umístěni v pohodlných křesílkách. Není těžké si všimnout, že kromě mě a jedné postarší Němky, nikdo jiný než Pákistánci a Afghánci neletí. Pro děti jsme dost atrakce, ukazují si na nás a hihňají se, což moc nechápu vzhledem k tomu, že letíme z Evropy, kde podobných typů je celá hromada. Bude to tím, že jsem ten Indiana Jones. Nastoupily čtyři krásné dlouhonohé dlouhovlasé pákistánské sedmnáctky, ověšené zlatem, které se prohihňaly až nad hranici cílové destinace. Jakmile kapitán ohlásil vstup nad výsostné území Pakistánské islámské republiky, smích je přešel. Před přistáním se spořádaně převlékly do čádorů a hurá domu k tatínkovi… zvláštní víra. Islámábádské letiště vypadá jako vesnické nádraží, s padesáti zaměstnanci. Ti evidentně nemají do čeho píchnout, tak kouří a potulují se zdánlivě nahodile vestibulem. Při bedlivém pozorování lze vysledovat jistý systém. Například jeden zametá dva vajgly a během bohulibé půlhodinové práce je dvakrát zkontrolován druhým, odeslán jinam, aby byl posléze třetím opět redistribuován na původní stanoviště. Vystoupil jsem z letadla, došel do haly, postavil se do správné fronty – mají tu cestující rozdělené kvůli urychlení na domácí, ženy a děti a konečně diplomaty a cizince. Naše dvoučlenná fronta diplomatů a cizinců byla odbavena v cuku letu a už jsem v Pákistánu. Aby mě moc nepřepadaly emoce z toho, že jsem opravdu tady, šel jsem si hned stoupnout do další fronty – na ztracená zavazadla. Stojím ve frontě, kde jsem nahlásil, že mi nepřiletěl ani jeden bágl a zvolna se začínám probouzet do reality. Fronta je šestičlenná, presto vyplnění celkem jednoduchého formuláře trvá hodinu a pul… Nakonec mi řekli, že se mám přijet zeptat v pátek, kdy přiletí další letadlo od British Airlines. Být tady jako turista, který z Islamu chce jet někam jinam a má týden počkat, jestli mu pakoši najdou bágly, asi bych se dost vztekal. Takhle tiše pěním a doufám, že mi v pátek udělají radost. Jinak se tu budu muset kompletně obléct, páč krom toho, co mám na sobě, nic nemám.   Konečně jsem před letištěm, kde už ceká řidič a odváží mě na mou novou adresu – F 10/2, Street No: 9, House No: 515, která mi bude rok a půl přechodným domovem. Islámábád je téměř milionové umělé město, členěné do čtvercových sektorů, rozdělených rovnoběžně a příčně dlouhými ulicemi. Ulice většinou nemají názvy, jen čísla a příslušnost k sektoru viz výše. Tím pádem tady není žádné centrum a každý sektor má svoje, řekneme, náměstíčko se všemi potřebnými obchody a službami. Kapitol je stále ve výstavbě. Všude jsou ohromné nezastavené zaplevelené plochy, čekající na své dělníky. Celé to působí dost uměle, a jak jsem poučen, není to pravý Pákistán. Je tu oproti zbytku země čisto a přehledně, takže sami Pákistánci nejlépe vystihují svůj vztah k hlavnímu městu rčením, že nejlepším na Islámábádu je to, že je jen patnáct kilometrů od Asie. Tou vzdáleností je myšleno Rawalpindí – už typický Pákistán, který ale poznám později. Zatím z auta nasávám atmosféru a sleduji pracovní tempo silničních dělníků. Mají času dost – na asi tisíci místech budují kolem vozovek obrubníky, což v praxi znamená, že na každém pracovním místě dřepí zhruba pět mužů v tradičních salwarech, jsou v družném rozhovoru nebo mlčky hledí do dáli, zatímco jeden krompáčkem ryje hlínu tak, aby jí neublížil. Kolem projíždí kolony aut v nepřetržité zácpě, neustále troubí, protože pravidla neexistují a pokud ano, pak nejsou závazná. Přemýšlím, nakolik jde o můj první pocit, a jak dlouho mi bude trvat pochopit ten chaos. To že doprava je tady hromadná je jasné – všichni jezdí na hromadě a auto není nijak limitováno počtem míst k sezení, ale jen a pouze schopnostmi převážených poskládat se na střechu a nárazníky tak, že není poznat typ auta a někdy ani předek a zadek. Na každé křižovatce stojí dva policajti, kteří se nakrucují jako pávi a snaží se ten chaos nějak ovlivnit. K tomu jim pomáhají semafory s digitálním ukazatelem času, kolik ho zbývá do naskočení zelené. To je taková dobrá vymyšlenost. Přijedete na křižovatku, kde naskočí červená a posléze se objeví údaj, že další zelenou můžete očekávat za sto pětačtyřicet vteřin, například. To musí přece každého chvátajícího řidiče potěšit. Jezdí se po anglicku, tedy vlevo. …   Podstoupili jsme proceduru podání žádosti ke vstupu do Kašmíru – PIN (People In Need) tam pracuje už dva roky, na Check-pointech to policisté vědí, ale úkol zní jasně: „Žádný terorista nesmí projít,“ tož ani PIN… Dobře, vyplnili jsme dvakrát příslušný formulář, vylepili fotografie a Nisar vyrazil na m inisterstvo. Vrátil se za šest hodin s tím, že ta žádost musí být čtyřikrát a vždy s originální, neokopírovanou fotkou. Mezitím voláme po všech možných úřadech, ale o nutnosti nové propustky nikdo nic neví. Což samozřejmě ani náhodou neznamená, že to není platné nařízení, a tak Nisar půjde zítra znovu, já zatím prosvištím angličtinu nadáváním v kanceláři BA ohledně zavazadel, a odpoledne snad konečně pojedeme na základnu do Kašmíru. Na večeři mě vzali do KIM-MUNU - čínské restaurace s překvapením. Pro znalé poměrů je to místo, kde se dá spiklenecky mrknout na číšníka a objednat si „Special Tea“, který není na jídelním lístku. K mému překvapení za chvíli přinesli v porcelánové čajové konvici, se zlatým lemováním jako po babičce, pivo.  Skutečné pivo! Pravda, byla to místní exportní asi tak osmička, ale ve skleničkách se pivní pěna krásně vyjímala a nenechala ostatní hosty na pochybách, co to vlastně máme. To je, myslím, vrchol spiklenectví.   E-kniha ve formátu pdf. pro čtečky lze objednat zde: http://knihy.idnes.cz/528-dni-v-pakistanu.html   Další pokračování příští sobotu 29.11.2014.

Noc divadel v Příbrami

20.11.2014 | 09:31 | Kultura - Příbramská Noc divadel začala společným potleskem Třetí listopadovou sobotu se tradičně ve více než deseti státech Evropy otevřela divadla veřejnosti. Zájemci měli možnost zažít a vyzkoušet si, co běžně divadelní programy nenabízejí. V České republice se Noc divadel po loňské premiéře uskutečnila podruhé. I Příbram se letos do této zajímavé kulturní akce zapojila. Příspěvková organizace města Příbrami, Divadlo Antonína Dvořáka, a Malé Svatohorské divadélko Gymnázia pod Svatou Horou si pro návštěvníky společně připravili bohatý program. “Do Noci divadel jsme se zapojili ve společném projektu s Gymnáziem pod Svatou Horou. Gymnázium, resp. jeho Malé Svatohorské divadélko, začalo již odpoledne, večer pak navázalo svým programem divadlo,“ již před akcí uvedla zástupkyně ředitele příbramského divadla Anna Čiperová. Program příbramské Noci divadel začal v 19 hodin společným potleskem. Poté mohli diváci na Malé scéně příbramského divadla zhlédnout představení s názvem Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Na programu Noci divadel byla také prohlídka divadla a jeho zákulisí. Prohlídka to byla velice zajímavá, návštěvníci mohli zavítat do jednotlivých dílen, zákulisí, skladů techniky, uviděli vše, co jeviště umí a podobně. Během večera také proběhla veřejná korepetice nové hry divadla Balada pro banditu. Jednalo se o otevřenou zkoušku. Herci sice nemají příliš rádi, když jim diváci chodí do zkoušek, ale pro diváka to byla jedinečná příležitost zjistit, jak se divadlo dělá a jak se připravuje. „Bylo to fajn, ke konci diváci dostali texty a společně si se sborem mohli zazpívat píseň Zabili, zabili chlapa z Koločavy,“ přiblížila dále Anna Čiperová. Premiéra hry Balada pro banditu se chystá na 11. prosince. „Letos jsme se zúčastnili Noci divadel poprvé. Velice si vážím si spolupráce s Gymnáziem pod Svatou Horou, je dobré, že mladí lidé projevují o divadlo takový zájem,“ uvedl ředitel Divadla Antonína Dvořáka Petr Bednář a dodal, že i když se Noc divadel konala v Příbrami poprvé, návštěvnost byla podle něj zajímavá. „Oproti jiným divadlům jsme měli velmi pestrý program, kromě provedení hry Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka to byla již zmíněná korepetice, prohlídka divadla a dokonce v kině se promítal film,“ dodal Petr Dvořák. „Byla tam úžasná atmosféra, obdivovala jsem některé herce, jako například Ivanku Krmíčkovou nebo Petra Floriana, kteří si zahráli zubaře, potom šli na korepeticí zpívání a pak ještě hráli hlavní role ve scénickém čtení v D-klubu. Muselo to pro ně být opravdu velmi vyčerpávající. Přesto to na nich vidět nebylo. Došlo také k několika milým přebreptům, které jsou však diváky vždy ceněny a kterým se všichni zasmáli,“ uvedla zástupkyně Divadla Antonína Dvořáka Anna Čiperová. Noci divadel se v příbramském divadle zúčastnil i starosta města Příbrami Jindřich Vařeka, místostarosta města Příbrami Václav Švenda a místostarostka města Příbrami Alena Ženíšková. Noc divadel – o projektu Cílem projektu Noc divadel je české veřejnosti nabídnout srovnatelné kulturní vyžití jako projekty zaměřené na jiné kulturní obory - například Noc literatury či Muzejní noc. Projekt má potenciál zviditelnit nejen jednotlivé divadelní scény i české divadlo jako takové v povědomí diváků. Zapojení v evropském projektu může být také příslibem zajímavé spolupráce do budoucna. Poprvé v roce 2013 otevřela také česká divadla své prostory a během dopoledních, večerních a nočních hodin připravila pro diváky různorodý program: představení pro děti i pro dospělé, autorská čtení, workshopy a semináře, koncerty, projekce filmů a inscenací, prohlídky zákulisí a mnoho dalších nejen divadelních zážitků.

FOLK ŽIJE - Písničkáři sobě

18.11.2014 | 08:22 | Kultura - Malá pozvánka na další večer pořadu "Písničkáři sobě" do Malé scény Divadla A.Dvořáka v Příbrami dne 28.11.2014 od 19,30 hodin. Tentokráte si Petr Rímský a Petr Vašina pozvali jako hosty Víťu Troníčka a Lubomíra Hrdličku. "FOLK ŽIJE!", volá do světa Víťa Troníček, kapelník a autor většiny písniček 10 let úspěšné kapely Marien, který umí psát pozitivní a milé písničky a nebojí se ani vzdát písní hold Václavu Havlovi v době, kdy se na něj plive. Aniž by stvořil oslavný kýč. A taky pro to, aby folk žil, něco dělá. Každý týden připravuje pro ČRo Pardubice pořad "Folková pohlazení", se svou partou organizuje festival Pernštejnská Fortuna a další. Dalším listopadovým hostem bude ex-Nezmar a častý účastník "Příbramských Huntíků Zdeňka Hejkrlíka" Lubomír Hrdlička, autor nejkrásnějších písní, jako například Písek, Musíš jít dál, Řeka, Gobi, První sníh nebo O´Connell Street. Připravenost obou hostů na lecjaké neočekávané taškařice i schopnost improvizace prověří Petr Rímský a Petr Vašina v dalším dílu pořadu Písničkáři sobě, který můžete shlédnout na Malé scéně vždy poslední pátek v měsíci. Podrobnosti a aktuální informace najdete na stránce www.pisnickarisobe.cz.

Snow Film Fest Příbram

6.11.2014 | 07:16 | Kultura - SPOLEK VE ČTVRTEK pořádá již čtvrtým rokem večer plný špičkových filmů. Sníh, led, adrenalin, extrémní lyžování, zimní lezení, expedice, skialpinismus a další zimní šílenosti můžete vidět v Příbramském kině ve čtvrtek 13. listopadu od 18,00 hodin. Vstupenky již v předprodeji v pokladně kina nebo pohodlně z domova zde. Trailery k filmům, které vám promítneme si prohlédněte na tomto odkazu. PŘINÁŠÍME VÁM OCHUTNÁVKU FILMŮ, na které se můžete těšit v hlavním programu: Arslanbob                     kultura lyžování Arslanbob je malé městečko a horská oblast s divokými lesy plnými ořešáků. V zimě se nezaměstnanost zvyšuje na 80%. Obklopen horami s mírnými, ale častými sněhovými přeháňkami má Kyrgyzstán potenciál stát se respektovanou lyžařskou destinací. Film vypráví o přerodu místních farmářů v zimní turistické průvodce. High Tension                    vysokohorské lezení Mt. Everest se loni dostal na titulní strany novin po celém světě. Byla zveřejněna zpráva, že Ueli Steck a Simone Moro, dvojice respektovaných alpinistů, byli napadeni rozzuřenými šerpy v druhém táboře, zatím co se pokoušeli o výstup netradiční cestou. Poté z hory prchli v obavách o svůj život. Incident vyvolal řadu pobouřených reakcí jak mezi nosiči, horolezci tak mezi průvodci. Polárník                         expedice Ve světě ho uznávají, doma o něm ví málokdo. Peter Valušiak má za sebou zhruba dvě desítky výprav do polárních oblastí naší Země. V roce 1998 se mu se třemi Rusy podařil (jako prvním v historii) výkon z kategorie snů: přejít bez cizí pomoci od břehů Ruska napříč zamrzlým mořem Arktidy přes Severní pól až ke břehům Kanady. Film Polárník je portrétem člověka, který se pokouší přežít sám na nejchladnějším kontinentě. Supervention                        freeride a freeski Za celovečerním filmem Supervention stojí celé dva roky filmování a patří k tomu nejlepšímu, co se v loňském roce o freeskiingu a freeridu natočilo. Na SNOW FILM FESTu bude uvedena zkrácená čtvrthodinová verze, která sleduje špičkové jezdce na zajímavých místech ve Skandinávii.

Cestování s krajany - cyklus besed s promítáním

3.11.2014 | 12:10 | Kultura - Spolek Prokop Příbram a Galerie Františka Drtikola Příbram pořádají cyklus cestovatelských besed s promítáním. V 1.patře Zámečku Ernestinum za vstupné 30,- Kč, vždy od 18,00 hodin se můžete těšit na: úterý 4.11.2014 KOSTARIKA - putování zemí sopek a pralesů s Ivetou Večerkovou a Ondřejem Machartem. čtvrtek 6.11.2014 MONGOLSKO - návraty do země Čingischána v letech 2001 – 2014. O přírodě, horách, řekách, lidech, tradicích a mnoha dalších tématech si budete vyprávět s Karlem Škvorem. úterý 11.11.2014 TANZANIE, KEŇA, UGANDA - na motorce, vlakem, autobusem aneb roční pobyt Příbramáka ve východní Africe. Kilimandžáro, Zanzibar, jezero Natron. Příroda i zvířata, vesnice i velkoměsta, každodenní život Vám zprostředkuje Jiří Simonides. čtvrtek 13.11.2014 PROVENCE - Sisteron - brána do Provence, přírodní park Luberon, rezervace Camarque. Hory, moře, zvířata i středověká města, o tom všem bude povídat Markéta Jánská a David Čuřík. úterý 18.11.2014 BARMA - cestování chudou zemí plnou zlata s Oldřichem Večerkem. čtvrtek 20.11.2014 STŘEDNÍ AMERIKOU NA KOLECH - z Mexika až do Panamy - 4 500 km na kole, 500 pěšky i jinak. Dobrodružství, zábava, zkušenosti, nebezpečí… Příroda plná zvěře, travnaté nížiny i činné sopky, historické památky, chudé vesnice i přepychová města. Na tuto „štreku“ se vypravíte s Pavlem Kordasem.

Co nabídne v listopadu příbramská knihovna?

30.10.2014 | 08:27 | Kultura - Příbramská Knihovna Jana Drdy nabízí celoročně řadu zajímavých akcí, besed či autogramiád. Nejinak tomu bude také v listopadu. Již v úterý 4. listopadu od 17 hodin čeká všechny zájemce druhý díl trilogie cesty pana Luboše Vránka Napříč Persií. Společně se projdete hornatou zemí opředenou pověstmi, bájemi a pohádkovými příběhy. Navštívíte místa, kde vznikla jedna z prvních civilizací, která dala světu nápady a podněty, které využíváme dodnes. V úterý 11. listopadu od 17 hodin proběhne autogramiáda knihy Sensorium Dei, na jejíž tvorbě se podílel i příbramský rodák Jan Paul. A právě tento výtvarník, odborný konzultant a příležitostný spisovatel (O štěstí v umírání a Deník příležitostného milence) přiblíží výše zmiňovanou knihu. V úterý 18. listopadu od 17 hodin proběhne autogramiáda knihy 70 let historie motocyklových závodů v Příbrami autorů Jiřího Ječného a Vladimíra Kuchaříka, na které se podílela i Knihovna Jana Drdy. Návštěvníci se dozvědí, jak kniha vznikala, co stálo za nápadem ji vydat, jak vše probíhalo. Budou jim promítnuty fotografie z knihy, ale i ty, na které se nedostalo. Připomeneme si mnoho slavných závodů a zavzpomínáme na jejich vítěze a vše se závody spjatého. K tomu dopomohou i pánové Vltavský, Pinta, Stloukal, Kuchařík, Dušek, Saka, Sedláček a Huml – závodníci, o nichž kniha pojednává, a kteří přislíbili účast na autogramiádě. V sobotu 22. listopadu od 9:30 zazní šustění karet v pivnici Elis při tradičním (v netradiční čas) Svatováclavském turnaji ve voleném mariáši (pro tři hráče). Hrát se bude o desetníky po čtyři hodinová kola. Takže mariášníci: „stosedm v červených… flek, re, tutti… však to znáte!“ Prezentace účastníků začne již v devět hodin. V úterý 25. listopadu od 17 hodin proběhne další pokračování cyklu z Dějin umění s názvem Náměty a symboly ve výtvarném umění. Příběh obrazů nám mnohdy uniká a my jsme ochuzeni o plnohodnotný zážitek při prohlížení uměleckých děl. Abychom lépe porozuměli biblickým a mytologickým příběhům, které se často objevují ve výtvarném umění, je potřeba se seznámit s náměty a symboly, které jsou pro díla důležité. Listopadová pondělí (s výjimkou státního svátku) od 16.30 jsou vyhrazena setkáním nad Texty z 20. století. K slyšení budou texty a pikantnosti ze života našich významných autorů. Přednášet bude Stanislav Sloup. Všechny akce proběhnou v hlavní budově Knihovny Jana Drdy (nám. T. G. Masaryka 156).

Permoníci v Hornickém muzeu

9.10.2014 | 12:01 | Kultura - V sobotu 11. října od 9 do 17 hodin ožije Prokopská štola na dole Anna ťukáním kladiv havířů i kladívek skřítků permoníků a plamínky kahanů a luceren. Vše pod dohledem Velkého Permona, který od nepaměti vládne zemským hlubinám. Pro maléi velké návštěvníky Hornického muzea Příbram je připravenPodzimní den s permoníky. Kromě pohádkového podzemí je čeká i „hornická štreka“, na níž si mohou vyzkoušet, jak horníci dobývali stříbroukryté ve zdejších štolách. Celý den bude zpestřen spoustou dětských písníček a říkadel a také divadelním představením „Dva tovaryši“ v 11 a 13 hodin. Pohádku zahrají děti z literárně-dramatického oboru ZUŠ Rožmitál pod Třemšínem, pobočka Obecnice.

Spolek ve čtvrtek udělil cenu Haně Ročňákové

26.9.2014 | 11:55 | Kultura - Příbramské Krasohledění a 5 minut slávy. Zdánlivě nesouvisející akce. Krasohledy se v Příbrami udílely pět let, poté organizátoři zjistili, že vyčerpali potenciál, jelikož nastavená pravidla pro výběr oceněných stavěla laťku vysoko. Akce "5 minut slávy" dává na druhou stranu možnost méně známým umělcům vystoupit na veřejnosti a ukázat, co umí - hrát, zpívat, vyprávět, recitovat. Spolek ve čtvrtek obě akce spojil, a tak se v divadelním klubu symbolicky zahájila kulturní sezona. Déčko, tedy příbramský divadelní klub se již definitivně stalo další divadelní scénou a lidé si pomalu zvykají nejen na útulné stylové prostředí a kvalitní nabídku nápojů, ale také na originální kulturní program, který se zde pravidelně provozuje. V rámci včerejších "pěti minut slávy" vystoupili ale již dobře známí umělci, například Jirka Hejnic a Petr Vašina či Aleš Novák, ale také dvojice Jakub Ročňák a Zdeněk Melín. Všichni sklidili zasloužený potlesk, ale to nebylo vše. Občanské sdružení Spolek ve čtvrtek se rozhodlo volně navázat na příbramské Krasohledění a udělovat každoročně podle svých pravidel výběru symbolickou cenu jedné osobnosti příbramské kultury. První oceněnou se stala Hana Ročňáková, ředitelka Galerie Františka Drtikola. Hana Ročňáková vede příbramskou galerii od roku 1991 a i před tím pracovala v oboru - připravovala výstavy v tehdejším Okresním muzeu. V oboru pracuje již více než třicet let a její zásluhy o kulturu jsou nezpochybnitelné. Hana Ročňáková drží pomyslnou uměleckou laťku příbramské galerie hodně vysoko a díky její profesionální práci a maximálnímu nasazení může laik i odborník v příbramské galerii obdivovat skutečné umění, to nejlepší z nejlepšího. Hana Ročňáková dává kultuře mnoho a její odborná práce je na velmi vysoké úrovni. Dovolíme si být výjimečně v rámci žurnalistiky osobní a i prostřednictvím tohoto článku paní Ročňákové poděkovat a pogratulovat.

<<<.10111213141516>>>

Reklama

Reklama

Copyright © 1990-2022 Brdský spoj. Všechna práva vyhrazena

Design: Jiří Brda

CMS: Reklalink.cz