Seriál Šumné stopy připomene dílo dvou architektů z Příbramska

26.9.2014 | 14:10 | Rozhovory

Seriál Šumné stopy připomene dílo dvou architektů z Příbramska

Česká televize v současné době vždy v pátek večer na programu ČT ART a v sobotu po obědě v repríze na ČT 2 vysílá další díly seriálu o slavných českých architektech a jejich stavbách v zahraničí s názvem Šumné stopy. Dva z nich připomenou i životní osudy a dílo dvou rodáků z Příbramska.

Tím prvním je dnes a zítra architekt, ale také astrolog a spiritista Alois Bastl z Příbrami, autora tradiční chorvatské tržnice Dolac, které se přezdívá „břicho Záhřebu“ (viz. fotogalerie), kde dokonce svého času nakupovala i „Železná lady“ Margaret Thatcherová. Kromě Davida Vávry bude průvodcem pořadem i Bastlova mystická křišťálová koule, která nás provede jeho stavbami. V Bastlově díle projdeme historismem, secesí, neoklasicismem či funkcionalismem. Dokument představí také Bastlem navržené Královské zemské lučební a farmaceutické laboratoře nebo kostel sv. Petra a další stavby.

V říjnu pak bude jeden z dílů věnovaný rodákovi z Týnčan u Petrovic Janovi Josefovi Švagrovi. Ten po sobě ve světě zanechal nesmazatelnou stopu, především v Japonsku, kde například postavil Kostel posvátného srdce v Yokohamě (viz. fotogalerie) a Argentině a letos uplynulo 45 let od jeho úmrtí. Tento díl dokonce jeho autoři režisér Roman Lipus a průvodce pořadem architekt a herec David Vávra, proto přijeli představit začátkem září do Petrovic. Víc jak dvouhodinovou besedu věnovanou právě životu a dílu Jana Josefa Švagra navštívily téměř čtyři desítky lidí. Během diskuze pak vznikl nápad, aby slavného rodáka v Týnčanech připomínala pamětní deska. Architekt David Vávra se pak přímo na místě nabídl, že tuto pamětní desku sám navrhne. K jejímu odhalení by, pokud všechno půjde hladce, mělo dojít v příštím roce. Ostatně David Vávra, který na besedu přijel i přes zdravotní handicap v podobě nohy v sádře, společně s režisérem Romanem Lipusem nám poskytl i krátký rozhovor.

Jak jste spokojeni s reakcemi na filmy věnované Janu Josefu Švagrovi?

Roman Lipus: Potěšilo nás, že místní lidé mají k Janu Josefu Švagrovi tak vřelý vztah, což dokázali nejen svou účastí na tomto promítání, ale i tím nápadem umístit v Týnčanech pamětní desku, která bude nejen jeho, ale i to, co ve světě dokázal do budoucna připomínat.

David Vávra: Překvapil mě zájem lidí o jednotlivé historické souvislosti nebo o to, jaké další stopy po sobě ve světě zanechali jeho další rodinní příslušníci. Navíc si myslím, že osud Jana Josefa Švagra je velmi inspirativní a ukazuje, že někdo z malého dvora může proputovat téměř celým světem a také mu nějakým způsobem posloužit. Takovýmto lidem bychom měli smekat klobouk.

Bylo složité sledovat stopu Jana Josefa Švagra?

Roman Lipus: Poměrně ano. O Janu Josefu Švagrovi totiž u nás bohužel neexistují téměř žádné informace a to i na internetu. Materiály o něm jsou hodně roztroušené a nezpracované. Dalo by se říct, že jeho život a dílo je vhodným tématem například pro nějakou disertační práci. Něco málo existuje v Japonsku, kde působil, kde nám s pátráním pomáhal Petr Holý, v Argentině pak Hana Hanušová nebo Helena Čapková, bez kterých by ten pořad nemohl vzniknout.

David Vávra: Ve mně zůstala na toto pátrání taková vzpomínka, když jsme hledali v Argentině hrob Jana Josefa Švagra, tak už se smrákalo a vypadalo to, že ho už nenajdeme, ale vlastně současně se západem slunce se nám ho podařilo objevit a položit mu tam květinu. To byl pro mě hodně silný zážitek a myslím, že se to podařilo zachytit i v tom filmu.

Na Sedlčansku ale nejste poprvé, že?

David Vávra: Ano, já to tady znám, protože mám blízký vztah k nedaleké Brzině, kde jsem strávil několik pracovních i odpočinkových dnů, protože jsem tam pomáhal přetvářet místní mlýn. Takže se vlastně při pátrání po osudech Jana Josefa Švagra vracím do kraje, který je mi blízký i tím, že zkoumám třeba ze sedla koně. Což je teda to nejkrásnější zkoumání krajiny.

Myslíte, že váš pořad zvedl zájem lidí o architekturu?

David Vávra: Nevím, jestli je to zrovna náš pořad, ale už od 90. let se obce začaly o architekturu víc zajímat, protože hledaly, čím by se mohly pochlubit a když jim došly barokní kapličky a gotické kostely, tak sáhly po funkcionalistické nebo industriální architektuře. Ta totiž do té doby nebyla považována za tak kvalitní. Takže jsme rádi, že jsme v tomto třeba mohli přispět nějakým drobným zrníčkem.

Vložil: tv

Fotogalerie

Reklama

Copyright © 1990-2019 Brdský spoj. Všechna práva vyhrazena

Design: Jiří Brda

CMS: Reklalink.cz